Do svých sedmi let jsem byla normální prospívající dítě, které si rádo hrálo venku a pořád něco tvořilo. Potom ale nastal velký zlom, který mi obrátil doslova život vzhůru nohama. V první třídě jsem začala mít potíže se psaním a čtením, zkrátka jsem nezvládala učivo jako většina ostatních spolužáků.
Nejprve jsem byla na vyšetření zraku a dostala brýle, ale to nepomohlo. Potom mě máma vzala na vyšetření k psychologovy a ten se choval arogantně a křičel na mě, že pokud nezačnu něco dělat tak budu tak akorát uklízet veřejné WC.
 V té době u nás nebyla žádná PPP a ve škole nebyl nikdo schopný poradit co a jak.
Až naštěstí kamarádka naší známé nám doporučila soukromou poradnu v Ostravě a tam nám řekli, že mám dyslexii, dysgrafii a dysortografii.
Dostala jsem papír že jsem jiná. A tak začala hra na schovávanou ve třídě to utajit nešlo, ale před ostatními kamarády jsem hrála roli, že jsem úplně normální a snažila se vyhýbat situacím, kdy bych mohla být náhodou prozrazena. Měla jsem strach, že když někdo zjistí, že nejsem normální nebude se semnou chtít kamarádit. 
A toto vše trvalo do doby, než jsem zjistila, že být dyslektik neznamená být hloupý, divný ale že to naopak přináší spoustu výhod na rozdíl od ostatních. A že můj mozek není porouchaný jak všichni tvrdí. Jen zkrátka myslí jinak. 
Ale hlavě jsem si celá ta léta myslela, že to jak přemýšlím a vymýšlím různé strategie a nápady, že takto to mají i ostatní. 
A kdyby mi někdo, už jako dítěti řekl jaké výhody moje dyslexie přináší a ne jen to v čem mě omezuje, věřím že bych si vice věřila a nepodceňovala se ve všem co jsem dělala a nejde jen o čtení nebo psaní. Člověk se tak podceňuje, že i ve věcech o kterých ví že je dobrý a ostatní ho chválí si i tak nevěří a má strach z toho, že se najde někdo, kdo ho zkritizuje. Až když jsem pochopili a přijala svou dyslexii, tak jsem jí přestala schovávat a začal veřejné o ni mluvit a nestyděl se za to že jsem DYSLEKTIK. Teď už konečně vím jak můj mozek funguje a všechny ty úžasné nápady a fígle, které mě napadají mám díky tomu, že můj mozek myslí jinak. 

                                  S láskou Lenka